Obecné informace k dovozu potravin dovážených do ČR z jiné země EU

Potraviny, které se na český trh dostávají z jiné členské země Evropské unie, se nepovažují za dovezené. Při obchodování v rámci členských zemí EU se uplatňuje tzv. volný pohyb zboží. K obchodování nepotřebujete žádná speciální povolení ani certifikáty. Potravina musí být samozřejmě bezpečná, správně označená a musí splňovat příslušné obecně závazné právní předpisy.

Obecné požadavky

Všechny potraviny uváděné na trh v  rámci EU musí splňovat obecné požadavky na označování stanovené nařízením (EU) 1169/2011 (u  nás byly požadavky na označování zapracovány do zákona č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 417/2016 Sb., o některých způsobech označování potravin. Důležitým předpisem je Nařízení Evropského  parlamentu a Rady 178/2002/ES, které stanoví  obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se  bezpečnosti potravin, ve znění pozdějších předpisů.

Komoditní požadavky (harmonizovaná a neharmonizovaná sféra, princip vzájemného uznávání)

Potraviny mohou spadat buď do sféry harmonizované (pro potravinu existuje evropský právní předpis), nebo neharmonizované (pro potravinu neexistuje evropský předpis). V případě sféry harmonizované musí potravina splňovat požadavky stanovené v příslušném evropském právním předpisu. V případě sféry neharmonizované musí být splněny požadavky národního předpisu té členské země, kde byla potravina vyrobena nebo poprvé uvedena daným dovozcem do oběhu v rámci EU (pokud například splňuje český chleba požadavky stanovené naši komoditní vyhláškou, nesmí být odmítnut v jiném členském státě EU, pokud je bezpečný – tzv. princip vzájemného uznávání). Princip vzájemného uznávání je  upraven v § 11a zákona o potravinách a je základním principem pro uvádění potravin z jiných členských států EU na český trh. 

Volný pohyb zboží

Volný pohyb zboží je již od založení Evropských společenství jednou ze čtyř základních svobod. Svoboda volného pohybu zboží napomáhá zejména vytvoření jednotného trhu na celém území EU. Předpokladem pro volný pohyb zboží je sladění národních předpisů  jednotlivých zemí s evropskými. Volný pohyb zboží je možný také díky tomu, že všechny členské státy uplatňují podobné praktiky dozoru nad bezpečností potravin. 

Členské státy EU

Belgie, Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.

Zásada volného pohybu zboží a vzájemného uznávání se netýkají pouze členských zemí EU, ale celého Evropského hospodářského prostoru, tedy navíc i Norska, Lichtenštejnska a Islandu a na základě rozhodnutí Rady pro přidružení Turecka k EU o implementaci závěrečné fáze Celní unie se jedná i o „dovozy a vývozy“ mezi členskými státy EU a Tureckem.