Voňavé lodyhy, semena, květy, kořeny i další části rostlin se začaly v jídelníčku našich prapředků objevovat poměrně brzy. Lidé totiž přišli záhy na to, že aromatické byliny dodají chuťově nevýraznému masu žádoucí slanost, příjemně svíravou palčivost i nezvyklou jemnou vůni.Archeologické nálezy z pravěkých sídlištních vrstev doložily, že se už v těchto dobách používal kmín, planá majoránka, ale i máta a petrželka. Obliba koření pokračovala i ve starověku, potrpěl si na ně také středověk a současný člověk si neumí bez něj už svoje vaření snad ani představit. 

Základní dělení 

V široké nabídce tohoto sortimentu není vždy snadné se orientovat. Vedle jednodruhových výrobků se zákazník může setkat také:

Na co si dát pozor 

První zásadou pro nákup koření je známý původ - to znamená ve spotřebitelském obalu s vyznačenými informacemi, které předepisuje zákon. Reklamace u babky kořenářky na ulici nebývá úspěšná, zákazník ji zde už nejspíš ani nenajde. Navíc tento způsob prodeje často odporuje hygienickým zásadám. Vždy se vyplatí také zkontrolovat údaje uvedené na obale, zejména datum minimální trvanlivosti. Právě jeho překročení patří mezi nejčastější závady, které Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) zjišťuje při svých pravidelných kontrolách. Po uplynutí této doby zůstává sice zpravidla koření způsobilé ke konzumaci - ale i když je baleno do speciálních vícevrstvených folií, které omezují únik silic, není čerstvé. Není vhodné pořizovat rovněž velkou zásobu těchto pochutin, i když jsou cenově výhodné. Je nutné rozlišovat směsi koření od kořenicích přípravků. Na jejich obalech musí být uvedeno, zda se jedná o koření jednodruhové, směs koření nebo kořenicí přípravek, u směsných výrobků nesmí chybět ani složení výrobků. Spotřebitel by měl také pamatovat, že na etiketě nemusí být vždy uvedena hmotnost výrobku. V některých případech, zejména u koření baleného do průsvitných sáčků, jako jsou svitky nemleté skořice, lusky vanilky pravé nebo badyán, je povoleno uvádět jen počet kusů.

Zákon ukládá prodejcům nabízet pouze koření bez přítomnosti škůdců a nežádoucích příměsí. Má být suché, s typickou vůní podle druhu. Koření se musí správně skladovat už v prodejně, tedy v suchu a temnějších koutech. Největším nepřítelem koření jsou plísně. Mykotoxiny, produkt jejich metabolismu, patří totiž k nejprudším přírodním jedům, mnohdy také s karcinogenními účinky.

Aktualizováno: 13. 7. 2009